PLATEBNÍ ROZKAZ A DALŠÍ EXEKUČNÍ TITULY

SHRNUTÍ

CO JE EXEKUČNÍ TITUL

Exekuční titul je odborný název pro listinu, na základě které může být vedena exekuce a která ukládá dlužníkovi určitou povinnost, většinou povinnost zaplatit věřiteli určitou peněžitou částku.

Bez exekučního titulu není možné exekuci vést.

Exekučním titulem je rozhodnutí soudu, rozhodnutí vydané v rozhodčím řízení, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti apod.

CO JE PLATEBNÍ ROZKAZ

Platební rozkaz je druh soudního rozhodnutí, platební rozkaz nahrazuje rozsudek v jednoduchých případech, existuje více druhů platebních rozkazů,

Platební rozkaz je soudem vydáván jen na základě tvrzení věřitele, soud se případem podrobně nezabývá, platební rozkaz musí být dlužníkovi doručen do vlastních rukou (což znamená i na e-mailovou adresu, pokud o to dlužník soud požádal, nebo do datové schránky).

Platební rozkaz může dlužník nechat jednoduše zrušit tím, že proti platebnímu rozkazu podá tzv. odpor, pokud je platební rozkaz zrušen, řízení pokračuje a soud většinou vydá rozsudek.

Po dobu pokračování řízení se zvyšuje částka úroků z prodlení a nákladů řízení, takže se zvyšuje celková částka k zaplacení.

Pokud tedy dlužník podá odpor jen z toho důvodu, že nemá na zaplacení, může nakonec zaplatit ještě více.

Odpor nemusí být odůvodněn, nicméně současně s platebním rozkazem může být dlužníkovi doručena i výzva, aby se ve lhůtě vyjádřil k žalobě s tím, že pokud se ve lhůtě písemně nevyjádří, bude se na dlužníka pohlížet, jako by dluh uznával,

Pokud se na dlužníka pohlíží, jako by dluh uznával, je vydán tzv. rozsudek pro uznání – v takovém případě má dlužník velmi omezené možnosti bránit se odvoláním proti rozsudku.

Platební rozkaz je exekučním titulem.

ROZHODNUTÍ VYDANÁ V ROZHODČÍM ŘÍZENÍ

V rozhodčím řízení jsou vydávány rozhodčí nálezy a usnesení rozhodců.

Na základě rozhodnutí vydaného v rozhodčím řízení může být vedena exekuce pouze tehdy, pokud měli rozhodci pravomoc rozhodnutí vydat.

Rozhodci mají pravomoc rozhodnutí vydat pouze tehdy, pokud byla mezi věřitelem a dlužníkem uzavřena platná rozhodčí smlouva, která se vztahuje na pohledávky, které věřitel proti dlužníkovi uplatňuje.

Pokud rozhodce nebo rozhodci pravomoc neměli, přesto rozhodnutí vydali a soudní exekutor byl exekučním soudem následně pověřen vedením exekuce, má většinou dlužník nárok na zastavení exekuce. Ne vždy však je pro dlužníka zastavení exekuce výhodné. Dlužník by měl proto vyhledat odborné poradenství.

Výše uvedený výklad je jen stručným a zjednodušeným popisem, který nemůže nahradit právní pomoc poskytnutou odborníkem (dluhovou poradnou, advokátem apod.). Více v části odkazy.

PODROBNÝ VÝKLAD

EXEKUČNÍ TITUL

Exekuční titul je listina, na základě které má být provedena exekuce. Podle § 40 odst. 1 ex. ř. je exekučním titulem:

  • vykonatelné rozhodnutí soudu nebo soudního exekutora, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek,
  • vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek,
  • vykonatelný rozhodčí nález,
  • notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu,
  • vykonatelné rozhodnutí a jiný exekuční titul orgánu veřejné moci,
  • jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon.

Platí ovšem, že ne všechna vykonatelná rozhodnutí soudu mohou být vykonána v exekučním řízení (nebo v řízení o výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řízení).

V exekučním řízení (nebo v řízení o výkon rozhodnutí) mohou být vykonána pouze ta vykonatelná rozhodnutí soudu, která ukládají povinnost k určitému plnění (ukládají tedy povinnost něco dát, něco vykonat, něco opomenout nebo něco strpět). Nelze tedy zaměňovat vykonatelnost rozhodnutí soudu s možností vykonat rozhodnutí v exekučním řízení (nebo v řízení o výkon rozhodnutí). Je tomu tak z toho důvodu, že některá vykonatelná rozhodnutí soudu jsou vykonatelná jiným způsobem (např. rozsudky o osobním stavu jsou vykonatelné např. tím, že tvoří podklad pro zápis v matrice), než je exekuční řízení (nebo řízení o výkon rozhodnutí). V podrobnostech srov. Winterová, A., Macková, A. a kol. Civilní právo procesní. Část první: řízení nalézací. 8. vydání. Praha: Leges, 2015, str. 290.

Vykonatelná rozhodnutí, která jsou vykonatelná v soudním řízení, se dále člení na ta, která jsou vykonatelná pouze v řízení o výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu (a nikoliv v exekučním řízení) a na ta rozhodnutí, která nejsou vykonatelná v řízení o výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu, ale v exekučním řízení vykonatelná jsou.

Některé exekuční tituly tedy, přestože by jinak splňovaly znaky exekučních titulů podle § 40 odst. 1 ex. ř., nejsou vykonatelné v exekučním řízení, ale jsou vykonatelné pouze v řízení o výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu. Jde o [srov. § 37 odst. 2 písm. b) ex. ř.]:

  • rozhodnutí o péči o nezletilé děti (srov. § 492 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů) – toto omezení se netýká rozhodnutí o výživném na nezletilé děti,
  • rozhodnutí ve věcech ochrany proti domácímu násilí,
  • rozhodnutí orgánů Evropské unie [srov. § 274 odst. 1 písm. g) o. s. ř.],
  • cizí rozhodnutí – toto omezení neplatí, pokud bylo u cizího rozhodnutí vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnutí o uznání.

Dále existují exekuční tituly, které nejsou vykonatelné v řízení o výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu (srov. § 251 odst. 2 o. s. ř.), ale jsou vykonatelné v exekučním řízení podle exekučního řádu. Jde zejména o:

  • vykonatelná rozhodnutí a vykonatelný smír ve smyslu § 104 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů, a
  • výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní, vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění, nebo vykonatelný zajišťovací příkaz [§ 176 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „daňový řád“)].

VYKONATELNÉ ROZHODNUTÍ SOUDU

Soud

Podle § 40 odst. 1 písm. a) ex. ř. exekučním titulem mj. vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.

Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy (čl. 81 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů). V České republice tedy vykonávají soudnictví nezávislé soudy [§ 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů].

Výkon soudní moci (soudnictví) může být přenesen na jiné subjekty (přičemž právě v exekučním řízení platí, že soudní exekutor část soudní moci vykonává). Přestože na některé subjekty může být přenesen výkon soudní moci, neznamená to, že takový jiný subjekt vydává rozhodnutí soudu ve smyslu § 40 odst. 1 písm. a) ex. ř. Je tomu tak z toho důvodu, že soud je státní orgán (součást státu), kdežto další subjekty (např. soudní exekutor), přestože je na ně přenesen výkon soudní moci, státním orgánem nejsou, nemohou tedy být soudem.

Soudem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. a) ex. ř. není soud rozhodující v trestním řízení [srov. § 40 odst. 1 písm. b) ex. ř.]. Jde o soud rozhodující:

  • v občanském soudním řízení (srov. § 7 o. s. ř.) a
  • ve správním soudnictví (srov. § 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů).

Rozhodnutí

Rozhodnutí soudu je procesní úkon soudu, a to výrok soudu, který má závazné právní důsledky vyplývající ze zákona nebo jiného právního předpisu (srov. k tomu Winterová, A., Macková, A. a kol. Civilní právo procesní. Část první: řízení nalézací. 8. vydání. Praha: Leges, 2015, str. 253).

Rozhodnutí soudu může mít různou formu: rozsudek, usnesení, platební rozkaz, elektronický platební rozkaz, evropský platební rozkaz, směnečný platební rozkaz, šekový platební rozkaz, nález). Z hlediska exekuce však není forma rozhodnutí rozhodující. Z hlediska exekuce je významné pouze to, zda rozhodnutí soudu přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.

Vykonatelnost

Rozhodnutí soudu jsou vykonatelná, jakmile uplyne lhůta k plnění.

Lhůta k plnění počíná běžet v případě rozsudků zásadně od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Odsoudí-li soud k opětujícímu se plnění v budoucnu splatných dávek, je třeba plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splatnými (§ 160 odst. 2 o. s. ř.), lhůta k plnění tedy odpovídá splatnosti. Uloží-li soud pravomocným rozsudkem povinnost vyklidit obydlí až po zajištění náhradního bydlení, běží lhůta k vyklizení až de dne zajištění náhradního bydlení (§ 160 odst. 3 o. s. ř.). U rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit (§ 160 odst. 4 o. s. ř.).

V případě usnesení běží lhůta k plnění od doručení usnesení (§ 171 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Je-li usnesení podle zákona nebo podle rozhodnutí soudu vykonatelné až po právní moci, běží lhůta k plnění až od právní moci usnesení (§ 171 odst. 3 o. s. ř.).

V případě platebního rozkazu, elektronického platebního rozkazu a směnečného (šekového) platebního rozkazu platí, že lhůta k plnění běží od doručení rozkazu žalovanému. Pokud proti nim nebyl podán včas odpor, mají účinky pravomocného rozsudku (srov. § 174 odst. 1, § 174a odst. 3 a § 175 odst. 3 o. s. ř.), přičemž lhůta pro plnění je shodná se lhůtou pro podání odporu.

V případě evropského platebního rozkazu je právní úprava obsahově shodná. Evropský platební rozkaz je tedy vykonatelný, pokud nebyl proti němu podán včas odpor (čl. 18 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu, ve znění pozdějších předpisů). Lhůta k odeslání odporu běží od doručení evropského platebního rozkazu žalovanému (čl. 16 odst. 2 téhož nařízení), přičemž lhůta pro plnění se shoduje se lhůtou k podání odporu.

Neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti, má se podle § 40 odst. 2 ex. ř. za to, že povinnosti uložené rozhodnutím soudu je třeba splnit do 3 dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

PLATEBNÍ ROZKAZY

Platební rozkaz je jednou z forem rozhodnutí ve věci samé. Jde o rozhodnutí vydávané za určitých podmínek (srov. k tomu níže), a to ve zjednodušeném a zkráceném soudním řízení.

Zákon upravuje několik typů platebních rozkazů. Kromě platebního rozkazu ve smyslu § 172 odst. 1 o. s. ř. také elektronický platební rozkaz (§ 174a o. s. ř.), evropský platební rozkaz (§ 174b o. s. ř.), směnečný platební rozkaz (§ 175 o. s. ř.) a šekový platební rozkaz (§ 175 o. s. ř.).

Platební rozkazy jsou určeny pro rozhodování v jednoduchých věcech. Platební rozkazy ukládají povinnost zaplatit určitou peněžitou částku.

Je pro ně typické zejména to, že jsou vydávány jen na základě tvrzení žalobce. Žalovaný je proto chráněn, a to zejména

  • speciální úpravou doručování platebního rozkazu, která má zajistit, že se žalovaný o platebním rozkazu skutečně dozví,
  • poměrně jednoduchým způsobem obrany žalovaného proti platebnímu rozkazu (s určitou výjimkou – danou povahou směnky a šeku – v případě směnečného a šekového platebního rozkazu), na základě které může být platební rozkaz soudem zrušen.

Pokud je platební rozkaz zrušen, soudní řízení pokračuje, takže soud, jsou-li pro to splněny další podmínky, uplatněný nárok projedná a rozhodne o něm.

Platební rozkaz tedy představuje způsob, jak hospodárně rozhodnout o nárocích, které nikdo nezpochybnil. Pokud ke zpochybnění dojde, pokračuje se v řízení a dlužník má možnost se uplatněnému nároku bránit.

Na základě platebního rozkazu lze zahájit exekuční řízení a povinnosti platebním rozkazem uložené exekučně vymáhat, protože platební rozkazy jsou tzv. exekučními tituly [§ 40 odst. 1 písm. a) ex. ř.].

PLATEBNÍ ROZKAZ VE SMYSLU § 172 ODST. 1 OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU

Vydání platebního rozkazu

Podle § 172 odst. 1 o. s. ř. může soud i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz.

Soud platební rozkaz může vydat (§ 172 odst. 1 o. s. ř.), je-li

  • v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a
  • vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem.

Platební rozkaz nelze vydat, pokud (§ 172 odst. 2 o. s. ř.):

  • není znám pobyt žalovaného,
  • by bylo nutné platební rozkaz doručit žalovanému do ciziny.

Pokud soud platební rozkaz vydá, uloží v něm žalovanému, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal.

Platební rozkaz, proti kterému nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku (§ 174 odst. 1 o. s. ř.).

 

Doručení platebního rozkazu

Platební rozkaz je třeba doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno (§ 173 odst. 1 o. s. ř.). Doručením do vlastních rukou se rozumí:

  • do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1 o. s. ř., doručeno do vlastních rukou je i v případě, kdy adresát odmítl písemnost převzít nebo odmítl prokázat svou totožnost nebo poskytnout jinou součinnost (§ 50c odst. 1 a 2 o. s. ř.),
  • prostřednictvím veřejné datové sítě (§ 49 odst. 6 o. s. ř.), tedy do datové schránky (§ 46 odst. 1 o. s. ř.) nebo na elektronickou adresu, kterou adresát sdělil soudu, jestliže adresát požádal soud o doručení písemnosti tímto způsobem nebo s ním vyslovil souhlas (§ 46 odst. 2 o. s. ř., v takovém případě musí být doručení potvrzeno adresátem, srov. § 47 odst. 2 o. s. ř.).

 

Zrušení platebního rozkazu

Platební rozkaz je zrušen v plném rozsahu, pokud

  • se jej nepodaří doručit i jen jednomu ze žalovaných (§ 173 odst. 2 o. s. ř.), nebo
  • podá-li i jen jeden ze žalovaných včas odpor (§ 174 odst. 2 o. s. ř.).

 

Odpor proti platebnímu rozkazu

Odpor je opravným prostředkem proti platebnímu rozkazu. Je-li napadán pouze výrok o nákladech řízení, je opravným prostředkem odvolání (§ 174 odst. 2 o. s. ř.).

Náležitosti odporu nejsou zvlášť stanoveny, použije se tedy obecná úprava náležitostí procesních úkonů podle § 42 odst. 4 o. s. ř. Z odporu tedy musí být patrno, kterému soudu je určen, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje a musí být podepsán a datován. Odpor se podává u soudu, který platební rozkaz vydal. Odpor může být tzv. blanketní, tedy bez odůvodnění – žalovaný nemá povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti, kterými by zpochybňoval nárok proti němu uplatněný žalobcem.

Soudy však v praxi běžně postupují – v zájmu hospodárnosti řízení – podle § 114b o. s. ř. a žalovaným spolu s doručením platebního rozkazu doručují také usnesení, kterým žalovaným uloží, aby (§ 114b odst. 1 o. s. ř.):

  • se ve věci písemně vyjádřili ve lhůtě 30 dnů počítanou ode dne uplynutí 15 denní lhůty k podání odporu (§ 114b odst. 2 o. s. ř.),
  • v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznávají, ve vyjádření vylíčili rozhodující skutečnosti, na nichž stavějí svoji obranu, a
  • k vyjádření připojili listinné důkazy, kterých se dovolávají, popřípadě označili důkazy k prokázání svých tvrzení.

Usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. se doručuje také do vlastních rukou (§ 114b odst. 4 o. s. ř.).

Pokud se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu (§ 114b odst. 1 o. s. ř.) nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě (§ 114b odst. 2 o. s. ř.) nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že uznává nárok, který je proti němu žalobou uplatňován. V takovém případě může být rozhodnuto podle § 153a odst. 3 o. s. ř. tzv. rozsudkem pro uznání. To neplatí, jsou-li splněny podmínky pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby (§ 114b odst. 5 poslední věta o. s. ř.).

Pokud je ve věci rozhodnuto rozsudkem pro uznání, má žalovaný omezenou možnost uspět s odvoláním. Podle § 205b o. s. ř. jsou v takovém případě odvolací důvody omezeny, a to na odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. [nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát] a na skutečnosti nebo důkazy, kterými má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (§ 153a odst. 3 a § 114b o. s. ř.).

Přestože tedy žalovaný nemusí odůvodnit odpor proti platebnímu rozkazu, může být přinucen – pod hrozbou ztráty sporu – podat vyjádření k žalobě, ve kterém bude nucen své argumenty proti žalobou uplatněnému nároku uvést.

 

Odvolání proti výroku o nákladech řízení obsaženému v platebním rozkazu

Pokud žalovaný nesouhlasí pouze s výrokem platebního rozkazu o nákladech řízení, je opravným prostředkem odvolání (§ 174 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Odvolání se podává ve lhůtě 15 dnů od doručení platebního rozkazu u soudu, který platební rozkaz vydal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).

V odvolání musí být vedle obecných náležitostí podle § 42 odst. 4 o. s. ř. (z podání musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh) (§ 205 odst. 1 o. s. ř.).

ELEKTRONICKÝ PLATEBNÍ ROZKAZ

Elektronický platební rozkaz může soud vydat na základě návrhu, který má elektronickou formu, a to formu speciálního formuláře.

Právní úprava elektronického platebního rozkazu se od právní úpravy platebního rozkazu ve smyslu § 174 odst. 1 o. s. ř. liší v těchto ohledech (§ 174a odst. 1, 2, 4 až 6 o. s. ř.):

  • žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) musí být podána na elektronickém formuláři,
  • peněžité plnění požadované žalobcem nesmí převýšit 1 000 000 Kč,
  • žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) musí kromě obecných náležitostí podle § 42 odst. 4 o. s. ř. a náležitostí žaloby podle § 79 odst. 1 o. s. ř. obsahovat datum narození fyzické osoby, identifikační číslo osoby právnické osoby nebo fyzické osoby – podnikatele,
  • v případě žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), která neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, nebo která je nesrozumitelná nebo neurčitá, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, přičemž § 43 o. s. ř. (postup pro odstraňování nedostatků žaloby, kterým lze předejít odmítnutí žaloby) se nepoužije, a
  • elektronický platební rozkaz nelze vydat, pokračuje-li soud v řízení po jeho přerušení, nebo nebyl-li zaplacen poplatek za vydání elektronického platebního rozkazu splatný podáním návrhu na zahájení řízení ani ve lhůtě soudem k tomu určené.

SMĚNEČNÝ A ŠEKOVÝ PLATEBNÍ ROZKAZ

Vydání směnečného nebo šekového platebního rozkazu

Směnečný (šekový) platební rozkaz vydá soud tehdy, jestliže žalobce předloží v prvopisu směnku (šek), o jejichž pravosti není důvod pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva (§ 175 odst. 1 o. s. ř.).

Právní úprava směnečného (šekového) platebního rozkazu se od právní úpravy platebního rozkazu ve smyslu § 172 odst. 1 o. s. ř. liší v těchto ohledech (§ 175 odst. 1, 3 a 4 o. s. ř.):

  • soud směnečný (šekový) platební rozkaz vydá vždy, jsou-li proto splněny podmínky (v případě platebního rozkazu ve smyslu § 172 odst. 1 o. s. ř. platí, že soud platební rozkaz vydat může, nikoliv že jej vydá vždy),
  • místo odporu se podávají námitky, které musejí být odůvodněné,
  • jsou-li podány námitky, nařídí soud jednání (nedochází tedy k automatickému zrušení platebního rozkazu) a rozhoduje rozsudkem o směnečném (šekovém) platebním rozkazu.

 

Námitky proti směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu

Místo odporu se proti směnečnému nebo šekovému platebnímu rozkazu podávají námitky. Námitky musejí být odůvodněny. Žalovaný tedy musí v námitkách uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá, lhůta k podání námitek činí 15 dnů (§ 175 odst. 1 o. s. ř.).

Námitky se projednávají na ústním jednání a soud vydá rozsudek, kterým soud vysloví, zda platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a případně v jakém rozsahu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.).

Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku.

Vezme-li žalovaný námitky zpět, soud usnesením řízení o nich zastaví a jednání nenařizuje (§ 175 odst. 5 o. s. ř.).

Soud námitky odmítne, pokud (§ 175 odst. 3 o. s. ř.):

  • jsou podány opožděně,
  • neobsahují odůvodnění,
  • je podal někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn.

EVROPSKÝ PLATEBNÍ ROZKAZ

Vydání evropského platebního rozkazu

Evropský platební rozkaz je soudní rozhodnutí vydávané na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení o evropském platebním rozkazu“).

Evropský platební rozkaz se vydává v občanských a obchodních věcech v přeshraničních případech ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení o evropském platebním rozkazu (s omezeními a výjimkami uvedenými v tomto ustanovení).

Návrh na vydání evropského platebního rozkazu se podává na formuláři, který je obsažen v příloze I nařízení o evropském platebním rozkazu.

Také evropský platební rozkaz se doručuje do vlastních rukou (stejně jako platební rozkaz podle § 172 o. s. ř.).

 

Odpor proti evropskému platebnímu rozkazu

Odpor se podává na formuláři podle přílohy VI nařízení o evropském platebním rozkazu, a to do 30 dnů od doručení evropského platebního rozkazu žalovanému (čl. 16 odst. 2 nařízení o evropském platebním rozkazu).

Odpor se podává u soudu původu, tedy u soudu, který evropský platební rozkaz vydal (čl. 16 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 nařízení o evropském platebním rozkazu).

Pokud je odpor včas podán, může nastat, některá z těchto tří situací (čl. 17 odst. 1 nařízení o evropském platebním rozkazu):

  • řízení skončí,
  • řízení pokračuje dle pravidel evropského řízení o drobných nárocích upraveného v nařízení (ES) č. 861/2007, nebo
  • řízení pokračuje formou občanskoprávního řízení podle pravidel stanovených vnitrostátním právem.

Řízení skončí, jestliže o to žalobce výslovně požádal (čl. 17 odst. 1 nařízení o evropském platebním rozkazu).

Řízení pokračuje dle pravidel evropského řízení o drobných nárocích upraveného v nařízení (ES) č. 861/2007, pokud:

  • evropské řízení o drobných nárocích lze použít [čl. 17 odst. 1 písm. a) nařízení o evropském platebním rozkazu] a
  • žalobce uvedl, že si u svého nároku přeje toto řízení uplatňovat (čl. 17 odst. 2 nařízení o evropském platebním rozkazu).

Řízení pokračuje formou občanskoprávního řízení podle pravidel stanovených vnitrostátním právem, pokud žalobce uvedl, že si u svého nároku přeje toto řízení uplatňovat (čl. 17 odst. 2 nařízení o evropském platebním rozkazu).

Řízení pokračuje formou občanskoprávního řízení podle pravidel stanovených vnitrostátním právem také tehdy, pokud

  • žalobce neuvedl, které řízení si přeje u svého nároku uplatňovat, nebo
  • žalobce uvedl, že si přeje uplatňovat evropské řízení o drobných nárocích stanovené v nařízení (ES) č. 861/2007 u nároku, který nespadá do oblasti působnosti uvedeného nařízení,

ledaže si žalobce změnu na občanskoprávní řízení podle pravidel stanovených vnitrostátním právem výslovně nepřeje (čl. 17 odst. 2 nařízení o evropském platebním rozkazu).

 

Přezkum evropského platebního rozkazu ve výjimečných případech

I po uplynutí lhůty k podání odporu lze evropský platební rozkaz napadnout. Žalovaný má v takovém případě právo požádat soud původu (tedy soud, který evropský platební rozkaz vydal) o přezkum evropského platebního rozkazu, a to pokud (čl. 20 odst. 1 a 2 a čl. 2 odst. 4 nařízení o evropském platebním rozkazu):

  • byl platební rozkaz doručen některým ze způsobů uvedených v článku 14 nařízení o evropském platebním rozkazu a doručení nebylo provedeno dostatečně včas, aby bylo žalovanému umožněno připravit si obhajobu, a to bez jakéhokoli zavinění z jeho strany,
  • žalovaný nemohl popřít nárok z důvodu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které nezavinil, nebo
  • byl platební rozkaz s ohledem na požadavky stanovené tímto nařízením zjevně vydán chybně nebo z důvodu jiných výjimečných okolností.

V případě důvodů podle prvních dvou odrážek musí žalovaný konat neprodleně.

VYKONATELNÉ ROZHODNUTÍ SOUDNÍHO EXEKUTORA

Soudní exekutor

Podle § 40 odst. 1 písm. a) ex. ř. je exekučním titulem též vykonatelné rozhodnutí soudního exekutora, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.

Soudní exekutor je zvláštním subjektem exekučního řízení. V některých případech je považován za účastníka exekučního řízení, nikoliv ovšem tehdy, když vydává rozhodnutí. Na soudního exekutora je přenesena část výkonu soudní moci, což platí i při vydávání rozhodnutí. Soudní exekutor tedy vydává některá rozhodnutí, která by jinak vydával soud coby státní orgán při výkonu státní (soudní) moci.

 

Rozhodnutí

Soudní exekutor vydává v exekučním řízení rozhodnutí ve formě usnesení, exekučního příkazu a příkazu k úhradě nákladů exekuce.

Rozhodnutím soudního exekutora, která je podle § 40 odst. 1 písm. a) ex. ř. exekučním titulem je pouze takové rozhodnutí, které přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.

 

Vykonatelnost

O vykonatelnosti rozhodnutí soudního exekutora platí totéž, co je uvedeno výše o vykonatelnosti rozhodnutí soudu ve smyslu § 40 odst. 1 písm. a) ex. ř.

VYKONATELNÉ ROZHODNUTÍ SOUDU A JINÉHO ORGÁNU ČINNÉHO V TRESTNÍM ŘÍZENÍ

Soud a jiný orgán činný v trestním řízení

Podle § 40 odst. 1 písm. b) ex. ř. je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek.

Podle § 12 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), se orgány činnými v trestním řízení rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán. Soudem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. b) ex. ř. je tedy trestní soud.

 

Rozhodnutí

Podle § 119 odst. 1 trestního řádu rozhoduje soud rozsudkem, kde to zákon výslovně stanoví; v ostatních případech rozhoduje, jestliže zákon nestanoví něco jiného, usnesením.

Podle § 119 odst. 2 trestního řádu státní zástupce a policejní orgán rozhodují, jestliže zákon nestanoví něco jiného, usnesením.

Z hlediska exekučního řízení je významné, aby rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení přiznávalo právo nebo postihovalo majetek – srov. § 40 odst. 1 písm. b) trestního řádu.

 

Vykonatelnost

Vykonatelnost rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je obecně upravena v § 139 a § 140 trestního řádu. Pokud by vykonatelnost rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení z tohoto rozhodnutí nevyplývala, postupuje se podle § 40 odst. 2 ex. ř.

VYKONATELNÝ ROZHODČÍ NÁLEZ

Stálý rozhodčí soud a tzv. rozhodčí řízení ad hoc

Podle § 40 odst. 1 písm. c) ex. ř. Rozhodčí nález může v rozhodčím řízení vydat:

  • jeden rozhodce nebo více rozhodců stálého rozhodčího soudu ve smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů“), nebo
  • jeden rozhodce (nebo více rozhodců), který v rozhodčím řízení nevystupuje jako rozhodce stálého rozhodčího soudu ( nejde tedy o rozhodce rozhodující v rozhodčím řízení vedeném před stálým rozhodčím soudem ale o rozhodce rozhodující v tzv. rozhodčím řízení ad hoc).

Stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze zákonem nebo jen tehdy, pokud jejich zřízení zákon výslovně připouští (§ 13 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů).

Rozhodcem může být občan České republiky, který je zletilý, bezúhonný a plně svéprávný, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak (§ 4 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů). Rozhodcem může být i cizinec, je-li podle právního řádu státu, jehož je občanem, způsobilý k právním jednáním; postačí však, je-li plně způsobilý k právním jednáním podle českého právního řádu (§ 118 věta první zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).

Některé osoby nesmějí působit jako rozhodci. Jde např. o soudce [§ 80 odst. 5 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů] a státní zástupce [§ 24 odst. 2 písm. e) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů].

 

Rozhodčí nález

Rozhodčí nález je jedna z forem rozhodnutí, jehož právní mocí končí rozhodčí řízení [§ 23 písm. a) zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů].

 

Vykonatelnost

Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů neobsahuje zvláštní ustanovení o vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Uplatní se tedy obecná pravidla obsažená v občanském soudním řádu o rozhodnutí soudu, viz k tomu výše výklad k vykonatelnosti rozhodnutí soudu (srov. § 30 zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů).

 

Rozhodčí nález jako nezpůsobilý exekuční titul

Pro rozhodčí nálezy je – ve srovnání s ostatními exekučními tituly – specifická problematika založení pravomoci rozhodce nebo rozhodců k vydání rozhodčího nálezu.

Pravomoc rozhodce nebo rozhodců se zakládá rozhodčí smlouvou (§ 2 zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů).

Nedostatek pravomoci rozhodce nebo rozhodců k vydání rozhodčího nálezu zakládá nezpůsobilost rozhodčího nálezu stát se exekučním titulem. Soudní exekutor tedy nemá být v takovém případě pověřen vedením exekuce. A pokud se tak stane, má být zpravidla exekuce zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Nedostatek pravomoci může vyplývat z:

  • neexistence rozhodčí smlouvy (tedy jejím neuzavřením nebo jejím zánikem),
  • neplatností rozhodčí smlouvy,
  • neúčinností rozhodčí smlouvy nebo
  • okolností, že se rozhodčí smlouva nevztahuje na nárok, který má být předmětem exekuce.

Jedním z důvodů neplatnosti rozhodčí smlouvy může být neuvedení konkrétních rozhodců (kteří rozhodují v rozhodčím řízení ad hoc a nikoliv v rámci stálého rozhodčího soudu) v rozhodčí smlouvě. Pokud tedy nebude v takovém případě dopředu (před zahájením rozhodčího řízení) v rozhodčí smlouvě sjednáno, kdo konkrétně bude ve věci rozhodovat, je rozhodčí smlouva neplatná a rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, které bylo ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek publikováno pod č. 92/2013).

V této souvislosti je však třeba upozornit, že případná nezpůsobilost rozhodčího nálezu být exekučním titulem nemusí mít vliv na dluhy dlužníka vůči věřiteli. Jinými slovy řečeno, dluhy dlužníka mohou skutečně existovat, přestože rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem.

V takovém případě je možné, že věřitel své pohledávky uplatní žalobou a bude se domáhat proti dlužníkovi zaplacení v soudním řízení. Následně vydané rozhodnutí soudu již způsobilým exekučním titulem bude a soudní exekutor  může být pověřen vedením exekuce. Než k tomu však dojde, může se výše dluhu významně zvýšit (o úroky z prodlení, náklady řízení apod.).

Stejně tak je ovšem možné, že nároky věřitele byly v rozhodčím řízení posouzeny nesprávně a rozhodčí nález přiznával věřiteli i takové pohledávky, které neexistovaly (např. nárok na zaplacení smluvní pokuty).

Je tedy věcí posouzení konkrétního případu, jak postupovat, tedy zda usilovat o zastavení exekuce nebo zda v exekuci zaplatit.

NOTÁŘSKÝ ZÁPIS SE SVOLENÍM K VYKONATELNOSTI

Notář

Podle § 1 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „notářský řád“), je notář fyzická osoba splňující předpoklady podle notářského řádu, kterou stát pověřil notářským úřadem.

 

Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti

Právní úprava notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je obsažena v § 71a až § 71c notářského řádu.

Notářský zápis o právním jednání může obsahovat svolení k vykonatelnosti, což je svolení zavázaného účastníka, aby byl podle tohoto zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (aby byl soudní exekutor pověřen vedením exekuce a aby byla vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.

Toto svolení může notářský zápis o právním jednání obsahovat ve třech případech, a to pokud byl notářský zápis sepsán o právním jednání, kterým

  • se teprve zakládá závazkový právní vztah, z něhož má vyplývat peněžitý dluh, k jehož splnění se zavázaný účastník v notářském zápisu zavázal (jde tedy o nově vznikající dluh, srov. § 71a odst. 1 notářského řádu),
  • je uznání peněžitého dluhu (jde tedy o dluh již existující, srov. § 71a odst. 2 notářského řádu), nebo
  • je dohoda, kterou se se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu (jde tedy také o dluh již existující, srov. § 71b odst. 1 notářského řádu).

Podle § 63 odst. 1 notářského řádu musí notářský zápis obsahovat:

  • místo, den, měsíc a rok právního jednání,
  • jméno a příjmení notáře a jeho sídlo,
  • jméno, příjmení, bydliště a datum narození účastníků a jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků a je-li účastníkem nebo zástupcem právnická osoba, její název, sídlo a identifikační číslo,
  • prohlášení účastníků, že jsou způsobilí samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je notářský zápis,
  • údaj o tom, že byla notáři prokázána totožnost účastníků, svědků, důvěrníků, tlumočníků a zástupců účastníků anebo údaj o tom, že je notář zná osobně, a je-li účastníkem nebo zástupcem účastníka právnická osoba, údaj o tom, že byla notáři prokázána její existence a totožnost toho, kdo ji zastupuje,
  • obsah právního jednání,
  • údaj o tom, že byl notářský zápis po přečtení účastníky schválen,
  • podpisy účastníků nebo jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků,
  • otisk úředního razítka notáře a jeho podpis,
  • další náležitosti, stanoví-li tak notářský řád.

Pro notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti stanoví notářský řád další náležitosti. Jednou z nich je svolení k vykonatelnosti. Dále se další náležitosti liší v závislosti na tom, o jaký případ jde.

Jestliže jde o dluh nově vznikající (§ 71a odst. 1 notářského řádu), musí notářský zápis kromě svolení k vykonatelnosti obsahovat takové právní jednání, kterým se zakládá závazkový právní vztah. Z tohoto právního vztahu musí vyplývat povinnost dlužníka splnit dluh, který je peněžitý. Obsahem právního jednání zakládajícího nový závazkový právní vztah musí být také výše dluhu a lhůta pro plnění.

Jestliže jde o dluh již existující uznávaný jednostranným právním jednáním dlužníka (§ 71a odst. 2 notářského řádu), musí notářský zápis kromě svolení k vykonatelnosti obsahovat také uznání dluhu, jehož obsahem musí být:

  • výše dluhu,
  • označení právního důvodu dluhu,
  • označení osoby věřitele,
  • lhůta pro zaplacení dluhu a
  • povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě.

Jestliže jde o dluh již existující, k jehož úhradě se dlužník zavazuje dohodou (§ 71b notářského řádu), musí notářský zápis kromě svolení k vykonatelnosti obsahovat také:

  • označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné),
  • označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné),
  • skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá,
  • předmět plnění,
  • dobu plnění,
  • prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.

Dohoda účastníků podle § 71b odst. 1 notářského řádu může obsahovat též podmínky nebo doložení času, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno.

 

Vykonatelnost

Vykonatelnost notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nastává uplynutím lhůty k plnění peněžitého dluhu, srov. § 37 odst. 2 písm. a) ex. ř.

VYKONATELNÉ ROZHODNUTÍ A JINÝ EXEKUČNÍ TITUL ORGÁNU VEŘEJNÉ MOCI

Orgán veřejné moci

Podle § 40 odst. 1 písm. e) ex. ř. je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí a jiný exekuční titul orgánu veřejné moci.

Orgán veřejné moci je obecné označení pro všechny orgány (soudy, správní orgány, orgány územní nebo profesní samosprávy apod.), které vykonávají veřejnou moc. Za orgán veřejné moci je považován i ten, na koho je výkon veřejné moci přenesen, přestože jinak orgánem veřejné moci není.

 

Rozhodnutí a jiný exekuční titul

Rozhodnutím a jiným exekučním titulem orgánu veřejné moci ve smyslu § 40 odst. 1 písm. e) ex. ř. jsou různé listiny vydávané podle zvláštních zákonů. Jde např. o:

  • rozhodnutí Ústavního soudu (byť jde o výjimečné případy, srov. § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů),
  • výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní, vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění, a vykonatelný zajišťovací příkaz podle § 176 odst. 1 daňového řádu (srov. § 175 odst. 1 daňového řádu), a
  • rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu vydané v některých sporech mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem (tím je každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací), na straně druhé podle § 129 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

 

Vykonatelnost

Vykonatelnost je upravena ve zvláštních předpisech, na základě kterých byl exekuční titul vydán. Pokud by taková úprava nebyla obsažena, postupuje se podle § 40 odst. 2 ex. ř.

JINÁ VYKONATELNÁ ROZHODNUTÍ A SCHVÁLENÉ SMÍRY A LISTINY, JEJICHŽ VÝKON PŘIPOUŠTÍ ZÁKON

Orgán nebo osoba vydávající nebo vystavující exekuční titul

Podle § 40 odst. 1 písm. f) ex. ř. jsou exekučním titulem jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon zákon připouští. Jde o různé listiny vydávané nebo vystavované na základě různých právních předpisů. Této okolnosti odpovídá i skutečnost, že se velmi liší orgány, resp. osoby, které takový exekuční titul vydávají nebo vystavují.

 

Vykonatelná rozhodnutí

Vykonatelným rozhodnutím je např. usnesení stálého rozhodčího soudu nebo rozhodce (případně rozhodců), který nerozhoduje jako rozhodce stálého rozhodčího soudu, podle § 23 písm. b) zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Nejde tedy o rozhodčí nález podle § 23 písm. a) zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů – ty jsou exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) ex. ř.

Pokud jde o problematiku usnesení vydaného v rozhodčím řízení, ani toto usnesení nemusí být způsobilým exekučním titulem z důvodu nedostatku pravomoci k jeho vydání – v podrobnostech viz výše výklad týkající se rozhodčích nálezů.

Dále jsou vykonatelnými rozhodnutími ve smyslu § 40 odst. 1 písm. f) ex. ř. rozhodnutí cizích soudů, pokud bylo u cizího rozhodnutí vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy [srov. § 37 odst. 2 písm. b) ex. ř.] nebo rozhodnutí o uznání.

 

Schválené smíry

Smír je svou podstatou dohoda sporných stran. Tato dohoda následně podléhá schválení ze strany k tomu určeného orgánu veřejné moci (např. soudu), takto schválený smír je exekučním titulem. Který orgán smír schvaluje, vyplývá z jeho pravomoci, resp. působnosti.

V občanském soudním řízení je smír upraven v § 67 až § 69 a § 99 o. s. ř.

Podle § 67 odst. 1 o. s. ř. platí, že připouští-li to povaha věci, lze navrhnout u kteréhokoliv soudu, který by byl věcně příslušný k rozhodování věci, aby provedl pokus o smír (smírčí řízení) a, došlo-li k jeho uzavření, aby rozhodl i o jeho schválení. Jestliže by věcně příslušný byl krajský soud, může provést smírčí řízení a chválení smíru i kterýkoliv okresní soud. V tomto případě jde o tzv. prétorský smír – smír je tedy schválen dříve, než je zahájeno sporné řízení podle části třetí občanského soudního řádu.

Podle § 99 odst. 1 věta první o. s. ř. platí, že připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věta první o. s. ř platí, že soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V tomto případě jde o smír schválený po zahájení sporného řízení podle části třetí občanského soudního řádu.

Smír je upraven i v jiných právních předpisech. Smír tak může být uzavřen v některých případech i ve správním řízení (§ 141 odst. 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů).

Smír může být upraven i dalšími právními předpisy.

Naproti tomu smír uzavřený v rozhodčím řízení, má podle § 24 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů formu rozhodčího nálezu (smír tedy není schvalován rozhodčím nálezem). Nejde tedy o schválený smír ve smyslu § 40 odst. 1 písm. f) ex. ř. ale o rozhodčí nález ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) ex. ř.

 

Listiny, jejichž výkon připouští zákon

Exekučním titulem jsou i další listiny, jestliže zákon jejich výkon připouští.

Jedním z takových zákonů je zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (srov. § 312 odst. 4 část první věty před středníkem a § 360 uvedeného zákona), který připouští výkon upraveného seznamu pohledávek a reorganizačního plánu:

  • na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zrušení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel,
  • po účinnosti reorganizačního plánu lze proti dlužníkovi nařídit a provést výkon rozhodnutí nebo exekuci k vymožení pohledávky, stanovené reorganizačním plánem, byla-li však tato pohledávka popřena, lze výkon rozhodnutí nebo exekuci vést pouze v případě právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění této pohledávky; toto rozhodnutí musí být k návrhu přiloženo (totéž platí i pro výkon rozhodnutí nebo exekuci proti třetí osobě, která převzala na základě reorganizačního plánu povinnost za dlužníka nebo vedle něho).

 

Vykonatelnost

Také v případě exekučních titulů ve smyslu § 40 odst. 1 písm. f) ex. ř. platí, že exekuční titul je vykonatelný, jakmile uplynula lhůta k plnění. Pokud lhůta k plnění nevyplývá z exekučního titulu, postupuje se podle § 40 odst. 2 ex. ř.

Výše uvedený výklad je sice podrobnějším popisem právní úpravy, nemůže ovšem nahradit právní pomoc poskytnutou odborníkem (dluhovou poradnou, advokátem apod.). Více v části odkazy.