Pokud má věřitel peněžitou pohledávku, tedy právo na zaplacení, má být jeho pohledávka uspokojena, protože dluhy se mají platit. Jestliže dlužník neplatí, má být k placení přinucen. Tuto činnost má na starosti justiční systém (soudy, soudní exekutoři ad.).

Zároveň je ovšem třeba připustit, že věřitel se může ocitnout v situaci, kdy sice má právo na zaplacení, ale zaplacení není ekonomicky reálné, takže pohledávka není dobytná.

Je samozřejmě věcí věřitele, zda podá žalobu, exekuční návrh nebo jiný návrh na zahájení řízení. Může ovšem dojít k tomu, že věřitel absolvuje soudní řízení, v tomto řízení bude úspěšný (bude vydán rozsudek v jeho prospěch), podá exekuční návrh a bude zahájeno exekuční řízení, nicméně na pohledávku věřitele nakonec plněno nebude, protože se nepodaří pohledávku vymoci.

Věřitel přitom zaplatí další náklady (soudní poplatek, náklady zastoupení apod.), takže jeho ztráta se prohloubí.

Věřitel by měl proto zvážit, zda podá žalobu nebo jiným způsobem svou pohledávku uplatní (přitom by měl zvážit např. i případné daňové souvislosti). V tomto ohledu lze odkázat na výklad týkající se předcházení vzniku nedobytných pohledávek zde. Pro věřitele může být výhodné prověřit si dostupnými prostředky, zda je jeho pohledávka dobytná. Pokud je totiž obtížné pro jiné věřitele vymoci své pohledávky proti témuž dlužníkovi (což lze například poznat z většího počtu delší čas trvajících exekucí zapsaných v katastru nemovitostí nebo v Centrální evidenci exekucí), je zřejmé, že další zahájené řízení může vyjít naprázdno.

Tuto prověrku dlužníka lze po určité době zopakovat, aby věřitel ověřil, zda se vyhlídky na vymožení pohledávky nezlepšily. Je však třeba pamatovat na to, že běží promlčecí lhůta (případně další lhůty), po jejím uplynutí se právní postavení věřitele podstatně zhoršuje, protože jeho pohledávka je promlčená.

Postup v konkrétní situaci však může doporučit jen odborník (dluhová poradna, advokát).