K vedení exekuce potřebuje soudní exekutor pověření. Pověření vydává exekuční soud. Pověření soudního exekutora vedením exekuce se nedoručuje dlužníkovi, věřiteli ani manželovi/ce dlužníka.

Pokud je soudní exekutor pověřen vedením exekuce, může případně zjišťovat majetek dlužníka a tento majetek také případně zajišťovat (blokovat).

K postavení exekučního soudu lze shrnout, že exekuční soud vykonává v exekučním řízení činnost stanovenou právními předpisy, zejména vydává rozhodnutí předvídaná exekučním řádem.

O dlužníkovi exekuční soud rozhoduje, není rolí exekučního soudu dlužníkovi pomáhat. Exekuční soud nevykonává v rámci exekučního řízení soustavný dohled nad činností soudního exekutora, neudílí mu pokyny (až na výjimky) a neřídí jeho činnost v exekučním řízení.

Předseda exekučního soudu sice vykonává nad činností soudního exekutora v exekučním řízení tzv. státní dohled – ten ovšem může vyústit v postih soudního exekutora mimo rámec exekučního řízení, nikoliv v pokyn exekučního soudu soudnímu exekutorovi, aby soudní exekutor postupoval v exekučním řízení jinak.

Výše uvedený výklad je jen stručným a zjednodušeným popisem, který nemůže nahradit právní pomoc poskytnutou odborníkem (dluhovou poradnou, advokátem apod.). Více v části odkazy.

Podle § 43a odst. 1 ex. ř. požádá soudní exekutor, kterému došel exekuční návrh, požádá exekuční soud o pověření vedením exekuce.

Soud vydá pověření do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady. Byl-li soudu s žádostí o pověření zaslán návrh na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání, vydá soud pověření poté, kdy rozhodl o návrhu na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání. O prohlášení vykonatelnosti nebo o uznání rozhodne exekuční soud bez jednání. Usnesení či rozsudek o prohlášení vykonatelnosti nebo o uznání musí být odůvodněný. (§ 43a odst. 3 ex. ř.)

Podle § 43a odst. 6 ex. ř. platí, že jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, exekuční soud udělí soudnímu exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh částečně nebo úplně odmítl nebo zamítl (srov. § 39 odst. 2 a 3 ex. ř.) nebo aby exekuční řízení zastavil. Tímto pokynem je soudní exekutor vázán.

Spolu s pověřením nebo pokynem podle § 43a odst. 6 ex. ř. doručí exekuční soud soudnímu exekutorovi rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání. Soudní exekutor doručí rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání účastníkům spolu s vyrozuměním o zahájení exekuce, případně, nebylo-li mu vydáno pověření, s rozhodnutím o odmítnutí nebo zamítnutí exekučního návrhu nebo o zastavení exekučního řízení. (§ 43a odst. 7 ex. ř.)

Jestliže exekuční soud pověřil soudního exekutora vedením exekuce, může soudní exekutor podle § 35 odst. 3 ex. ř. zjišťovat a zajišťovat majetek povinného (dlužníka).

Ke zjišťování majetku může využít součinnosti třetích osob [jde zejména o osoby, které disponují informacemi o majetku povinného (dlužníka), např. banky] podle § 33 a násl. ex. ř. a oprávněného (věřitele) podle § 50 odst. 1 ex. ř. Dále, považuje-li to za účelné, může soudní exekutor podle § 50 odst. 2 ex. ř. předvolat povinného (dlužníka) a vyzvat ho k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou mu ukládá exekuční titul.

Zajištění majetku soudní exekutor provádí prostřednictvím exekučních příkazů (§ 47 odst. 6 ex. ř.).

Exekuční soud je soud, který je podle § 45 ex. ř. příslušný k vedení exekučního řízení. Exekučními soudy jsou v České republice okresní soudy.

Exekuční soud činí v exekučním řízení procesní úkony, zejména vydává rozhodnutí, předvídaná exekučním řádem a dalšími právními předpisy.

Mezi nejvýznamnější úkony exekučního soudu v exekučním řízení patří:

• pověření soudního exekutora provedením exekuce (§ 43a ex. ř.),
• rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce, kterému nevyhověl soudní exekutor (§ 54 odst. 7 ex. ř.),
• odklad exekuce v případě, že o něm lze rozhodnout i bez návrhu (§ 54 odst. 6 ex. ř.),
• rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, kterému nevyhověl soudní exekutor (§ 55 odst. 1 a 3 ex. ř.),
• rozhodnutí o zastavení exekuce i bez návrhu (§ 55 odst. 5 ex. ř.) nebo, pokud se zastavením nesouhlasí oprávněný (věřitel), na žádost soudního exekutora (§ 55 odst. 4 ex. ř.),
• rozhodování o námitkách účastníka řízení proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, kterým soudní exekutor v plném rozsahu nevyhověl (§ 88 odst. 3 ex. ř.).

O odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora rozhoduje krajský soud (§ 55c odst. 2 ex. ř.), nikoliv exekuční soud.

Podle § 7 odst. 6 ex. ř. vykonává státní dohled nad exekuční činností a nad činností podle § 74 odst. 1 písm. c) ex. ř. v jednotlivé věci předseda exekučního soudu.

Nejde však o dozor (dohlédací činnost) nad činností soudního exekutora v exekučním řízení [srovnatelný např. s dohledací činností insolvenčního soudu v insolvenčním řízení ve smyslu § 10 písm. b) a § 11 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Exekuční soud tedy v exekučním řízení soudnímu exekutorovi neudílí pokyny (vyjma případu podle § 43a odst. 6 ex. ř.), soudního exekutora neúkoluje a ani jinak jej neřídí, jak to činí v insolvenčním řízení insolvenční soud vůči insolvenčnímu správci.

Státní dohled ve smyslu § 7 odst. 6 ex. ř. může vyústit v postih (písemná výtka podle § 7a ex. ř. nebo kárné opatření uložené v kárném řízení podle § 117 a násl. ex. ř.) mimo rámec exekučního řízení (více k podání stížnosti zde, k problematice dohledu a státního dohledu více zde). Státní dohled ovšem nemůže vyústit v pokyn exekučního soudu vůči soudnímu exekutorovi v rámci exekučního řízení, na základě kterého by soudní exekutor v exekučním řízení musel postupovat.

Výše uvedený výklad je sice podrobnějším popisem právní úpravy, nemůže ovšem nahradit právní pomoc poskytnutou odborníkem (dluhovou poradnou, advokátem apod.). Více v části odkazy.