PRÁVNÍ ÚPRAVA EXEKUČNÍHO ŘÍZENÍ A JUDIKATURA

SHRNUTÍ

PRÁVNÍ ÚPRAVA EXEKUČNÍHO ŘÍZENÍ A JUDIKATURA

Právní úprava exekučního řízení je obsažena ve více právních předpisech. Pro exekuce jsou nejdůležitějšími právními předpisy exekuční řád a občanský soudní řád.

Judikatura je odborný právnický výraz pro rozhodovací činnost soudů. Judikatura je tedy souhrn jednotlivých rozhodnutí a stanovisek soudů. Z judikatury lze zjistit, jaký je soudní výklad právních předpisů.

Výše uvedený výklad je jen stručným a zjednodušeným popisem, který nemůže nahradit právní pomoc poskytnutou odborníkem (dluhovou poradnou, advokátem apod.). Více v části odkazy.

PODROBNÝ VÝKLAD

PRÁVNÍ ÚPRAVA EXEKUČNÍHO ŘÍZENÍ

Právní předpisy upravující exekuční řízení

Exekuční řízení coby druh občanského soudního řízení je upraveno více právními předpisy. Jde zejména o:

  • exekuční řád,
  • občanský soudní řád,
  • zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pravidlech pro souběžné výkony rozhodnutí“),
  • vyhlášku č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „jednací řád“),
  • vyhlášku č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o postupech při výkonu exekuční činnosti“),
  • nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách) (dále jen „nařízení o nezabavitelných částkách“),
  • vyhlášku č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekutorský tarif“),
  • vyhlášku č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška o výši náhrady nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 89a ex. ř.“), a
  • vyhlášku č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o centrální evidenci exekucí“).

Exekuční řízení je v zásadě upraveno ve dvou právních předpisech, a to v exekučním řádu a občanském soudním řádu. Další předpisy upravují jen vybrané otázky, resp. upravují podrobnosti.

 

Exekuční řád a občanský soudní řád

Exekuční řízení je upraveno zejména v části první hlavě třetí až páté a v hlavě sedmé a osmé exekučního řádu. Pokud určité otázky nejsou upraveny exekučním řádem, použije se občanský soudní řád, a to zejména jeho část šestá o výkonu rozhodnutí.

Současná právní úprava je poznamenána okolností, že v českém právním řádu existují jednak řízení o výkon rozhodnutí a jednak exekuční řízení.

Řízení o výkon rozhodnutí je vývojově starší. Je upraveno v části šesté občanského soudního řádu (§ 251 a násl. o. s. ř.). Bylo zavedeno (v původní podobě) s účinností od 1. dubna 1964.

Exekuční řízení bylo zavedeno s účinností od 1. září 2001. Specifikem právní úpravy exekučního řízení (ta je obsažena v exekučním řádu) je okolnost, že tato právní úprava neupravuje exekuční řízení v úplnosti – pro některé otázky je potřeba použít právní úpravu řízení o výkon rozhodnutí (obsaženou v části šesté občanského soudního řádu), přitom jde ovšem stále o exekuční řízení a nikoliv o řízení o výkon rozhodnutí.

 

Zákon o pravidlech pro souběžné výkony rozhodnutí

Zákon o pravidlech pro souběžné výkony rozhodnutí upravuje postup soudů, soudních exekutorů, správců daně a orgánů veřejné správy při provádění exekucí v případě, jsou-li exekucemi nařízenými soudem, správcem daně nebo orgánem veřejné správy souběžně postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty (§ 1 zákona o pravidlech pro souběžné výkony rozhodnutí).

Zákon o pravidlech pro souběžné výkony rozhodnutí stanoví, jak postupovat při různých způsobech provádění exekuce [exekuce ve smyslu § 2 písm. a) zákona o pravidlech pro souběžné výkony rozhodnutí], tedy která vymáhaná pohledávka se uspokojí, resp. která exekuce se provede. Stanoví tak pravidla pro srážky ze mzdy a jiných příjmů, přikázání pohledávky, prodej movitých věcí, prodej nemovitostí, správu nemovitosti a prodej podniku.

 

Jednací řád a vyhláška o postupech při výkonu exekuční činnosti

Jednací řád je vyhláška, kterou se provádí občanský soudní řád (§ 374 o. s. ř.) a která podrobněji upravuje postup soudů při výkonu rozhodnutí (§ 374 odst. 1 o. s. ř.), a to zejména část devátá jednacího řádu (§ 45 a násl. jednacího řádu).

Jednací řád tak upravuje podrobněji průběh řízení o výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu, upravuje zejména postup soudního vykonavatele (srov. § 4 jednacího řádu).

Podle § 1 odst. 1 vyhlášky o postupech při výkonu exekuční činnosti úkony soudního vykonavatele činí v exekučním řízení vykonavatel soudního exekutora. Podle § 11 vyhlášky o postupech při výkonu exekuční činnosti dále platí, že nestanoví-li exekuční řád nebo uvedená vyhláška jinak, použijí se pro postup soudního exekutora při provádění jednotlivých způsobů exekuce přiměřeně ustanovení části deváté oddílu druhého až pátého jednacího řádu. Jednací řád se tedy v tomto rozsahu použije i pro exekuční řízení.

 

Nařízení o nezabavitelných částkách

Nařízení o nezabavitelných částkách stanoví pravidla pro výpočet

  • nezabavitelné částky ve smyslu § 278 o. s. ř., tedy částky, která nesmí být dlužníkovi (povinnému) sražena při exekuci při srážkách ze mzdy a jiných příjmů (srov. § 60 ex. ř.) a
  • částky, nad kterou se srazí zbytek čisté mzdy vypočtený po odečtení nezabavitelné částky (§ 279 odst. 3 o. s. ř.).

 

Exekutorský tarif a vyhláška o výši náhrady nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 89a ex. ř.

Exekutorský tarif upravuje mj. výši nákladů exekuce (§ 87 odst. 1 ex. ř.), tedy:

  • odměny exekutora za výkon exekuční činnosti,
  • odměny správce obchodního závodu,
  • náhrady hotových výdajů,
  • náhrady za ztrátu času, a
  • náhrady za doručení písemností.

Vyhláška o výši náhrady nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 89a ex. ř. upravuje se vztahuje k případům, kdy účastník exekučního řízení není zastoupen ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř., tedy není v exekučním řízení zastoupen zejména advokátem.

Pokud takový účastník nedoloží výši hotových výdajů svých nebo svého zástupce (jiného, než zástupce ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř.), má právo na jejich náhradu v paušální výši určené vyhláškou o výši náhrady nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 89a ex. ř. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce.

 

Vyhláška o centrální evidenci exekucí

Vyhláška o centrální evidenci exekucí upravuje postup pro zápis a výmaz údajů v centrální evidenci exekucí a pro její vedení, provoz a správu.

V § 5 odst. 1 vyhlášky o centrální evidenci exekucí je stanovena výše odměny Exekutorské komory České republiky za každé poskytnutí elektronického údaje z centrální evidence exekucí. V § 5 odst. 4 téže vyhlášky je stanoven poplatek za výpis (v listinné podobě) z centrální evidence exekucí nebo potvrzení (v listinné podobě) o tom, že určitý údaj v centrální evidenci exekucí není zapsán. Výpis, resp. potvrzení, lze získat také na vybraných pobočkách České pošty, s. p.

JUDIKATURA

Výklad právních předpisů

Právní předpisy jsou psány obecně, jde tedy o text, který vyžaduje výklad (interpretaci). Prostřednictvím výkladu je právní úprava konkretizována (je např. vyloženo, jak chápat určitý pojem použitý v zákonném ustanovení). Pokud tedy chce adresát právní úpravy dobře poznat právní úpravu, musí se seznámit nejen s doslovným zněním právní úpravy, ale též s jejím výkladem.

Pokud výklad podává příslušný orgán, kterým je zejména soud, mívá jeho výklad zpravidla formu rozhodnutí (k tomu srov. níže). Soudy tedy provádějí výklad právních předpisů zejména prostřednictvím své rozhodovací praxe.

 

Rozhodnutí soudu

Judikatura je odborný výraz pro rozhodovací praxi soudů (judikát je odborný výraz pro rozhodnutí soudu). Judikatura vzniká zejména prostřednictvím rozhodnutí soudů v konkrétních případech.

Soudní rozhodnutí představuje právně závazný výklad právního předpisu v konkrétním případě.

Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), ovšem platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

Podle § 3030 občanského zákoníku se § 13 občanského zákoníku použije i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů (tedy předpisů účinných před 1. lednem 2014).

Výše citované ustanovení § 13 občanského zákoníku zavádí s účinností od 1. ledna 2014 výslovně pravidlo, které se uplatnilo již dříve. Z tohoto pravidla vyplývá, že důvody rozhodnutí v určité věci (v určitém případu) mohou být uplatnitelné i v jiné věci (v jiném případě), za podmínky, že jsou oba případy v dostatečné míře shodné.

Z požadavku na rovnost před zákonem totiž vyplývá, že ve stejných případech by mělo být rozhodováno stejně a v podobných případech podobně.

Pokud je rozhodnuto jinak a soud se odchýlí od předchozího rozhodnutí, je třeba tuto odchylku řádně odůvodnit.

Od výše uvedeného je třeba odlišit situaci, kdy je rozhodnutí soudu nižšího stupně zrušeno soudem vyššího stupně a věc vrácena k dalšímu řízení. V takových případech je soud nižšího stupně vázán právním názorem soudu vyššího stupně (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 o. s. ř.). Jedná se však o závaznost v rámci daného konkrétního řízení.

 

Ustálená judikatura

Pokud je v určitém typu případů (v případech, které jsou dostatečné míře shodné) dlouhodobě soudy rozhodováno určitým způsobem, vzniká ustálená (konstantní) judikatura.

Zároveň ovšem platí, že náhled na to, jaké rozhodování je v určitém typu případů je správné, se v čase mění. Ustálená judikatura se tedy v čase může měnit (a to i bez změny právní úpravy). Ustálený výklad určitého ustanovení se může změnit např. v důsledku změny společenských poměrů. Tyto změny ustálené judikatury, resp. její postupný vývoj, se týkají zejména ustanovení obsahujících neurčité právní pojmy (např. chápání pojmu dobré mravy se v čase mění).

Od ustálené judikatury se tedy také lze odchýlit, nicméně je třeba přitom postupovat zákonným postupem, což mj. znamená, že odchýlení se od ustálené judikatury musí být soudem řádně odůvodněno.

 

Sjednocování judikatury

Jedním z předpokladů ustálenosti judikatury je její jednotnost. Jestliže judikatura není jednotná, nelze hovořit o ustálené judikatuře, protože soudy rozhodují v každém případě jinak a nikoliv ustáleně.

Sjednocování judikatury v odvětví exekučního práva je úkolem zejména Nejvyššího soudu.

 

Nejvyšší soud

Podle § 14 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“) Nejvyšší soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů v občanském soudním řízení a v trestním řízení zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že

  • rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy,
  • rozhoduje v jiných případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.

Podle § 15 odst. 2 věta první zákona o soudech a soudcích vykonávají rozhodovací činnost Nejvyššího soudu soudci. Soudci Nejvyššího soudu tvoří podle § 17 odst. 1 zákona o soudech a soudcích podle úseku své činnosti trestní kolegium, občanskoprávní kolegium a obchodní kolegium. Občanskoprávní kolegium a obchodní kolegium byla sloučena na občanskoprávní a obchodní kolegium, což zákon umožňuje (§ 17 odst. 2 zákona o soudech a soudcích).

Nejvyšší soud rozhoduje podle § 19 odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích v senátech nebo ve velkých senátech kolegií.

Nejvyšší soud sjednocuje judikaturu prostřednictvím:

  • rozhodnutí jednotlivých soudních senátů,
  • rozhodnutí velkých senátů kolegií,
  • stanovisek,
  • zveřejňování rozhodnutí ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

 

Rozhodnutí soudních senátů a velkých senátů kolegií

Nejvyšší soud rozhoduje prostřednictvím soudních senátů (ty jsou složeny z předsedy a dvou soudců, srov. § 19 odst. 2 zákona o soudech a soudcích).

Pokud tyto senáty při své rozhodovací činnosti rozhodují v souladu s dosavadní rozhodovací praxí (případně vytvářejí rozhodovací praxi novou), utvrzuje se (případně vytváří) ustálená judikatura.

Pokud senát Nejvyššího soudu naopak dospěl při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu, postoupí věc k rozhodnutí velkému senátu kolegia (§ 20 odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích).

Jde-li o právní názor o procesním právu (což může být často rozhodnutí týkající se exekučního práva), senát věc velkému senátu nepostoupí, ledaže senát jednomyslně dospěl k závěru, že řešená procesní otázka má po právní stránce zásadní význam (§ 20 odst. 2 zákona o soudech a soudcích).

Senát věc velkému senátu kolegia nepostoupí, pokud byl odlišný právní názor již vysloven ve stanovisku Nejvyššího soudu (§ 20 odst. 3 zákona o soudech a soudcích, srov. níže).

Je-li velkému senátu kolegia věc postoupena, velký senát kolegia následně rozhodne a tím sjednotí rozhodovací praxi.

Ve velkém senátu kolegia tedy Nejvyšší soud rozhoduje pouze tehdy, jestliže je velkému senátu věc postoupena některým ze senátů.

 

Stanoviska

Nejvyšší soud dále vydává stanoviska. Podle § 14 odst. 3 zákona o soudech a soudcích Nejvyšší soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení a v trestním řízení a na jejich základě v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu.

Stanoviska zaujímá příslušné kolegium (§ 21 odst. 1 zákona o soudech a soudcích). Jde-li o otázky týkající se dvou nebo více kolegií nebo mezi nimi sporné, zaujímá stanovisko plénum Nejvyššího soudu. Plnému Nejvyššího soudu se skládá z předsedy, místopředsedů, předsedů kolegií, předsedů senátů a ostatních soudců Nejvyššího soudu (§ 23 odst. 1 zákona o soudech a soudcích).

Stanoviska tedy nejsou rozhodnutím. Stanoviska vznikají (mohou vzniknout) na základě vyhodnocení rozhodovací praxe nikoliv jen Nejvyššího soudu, ale na základě rozhodovací praxe všech soudů, které rozhodující v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení. Stanoviska tedy slouží k tomu, aby popsala dosavadní rozdílnou rozhodovací praxi soudů a tuto praxi sjednotila.

 

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek

Podle § 24 odst. 1 zákona o soudech a soudcích Nejvyšší soud vydává Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek, ve které se v zájmu jednotného rozhodování soudů uveřejňují

  • stanoviska Nejvyššího soudu zaujatá kolegii nebo plénem,
  • vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu a ostatních soudů.

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek (tzv. zelená sbírka) je tak dalším prostředkem, jak zajistit jednotné rozhodování. Jestliže Nejvyšší soud publikuje určité rozhodnutí ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sděluje tím, že by se tímto rozhodnutím měly soudy řídit.

 

Judikatura dalších soudů

Na výkladu exekučního práva se podílejí i další soudy (Ústavní soud, Nejvyšší správní soud, krajské soudy, okresní soudy). Jejich vliv na vznik ustálené judikatury je však v odvětví exekučního práva nižší. Je tomu tak z různých důvodů.

V případě Ústavního soudu platí, že není povolán ke sjednocování judikatury v exekučních věcech. Jeho úkolem sice je přezkoumávat mj. rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná v exekučních věcech, to ovšem pouze z hlediska jejich ústavnosti – pokud Ústavní soud neshledá protiústavnost, výklad exekučního práva nepodává. Protiústavní rozhodnutí Nejvyššího soudu (nejen v exekučních věcech) přitom bývají výjimkou.

Nejvyšší správní soud je kárným soudem ve věci kárné odpovědnosti soudců rozhodujících v exekučních věcech i ve věci kárné odpovědnosti soudních exekutorů. Kárné senáty však při své rozhodovací činnosti podávají výklad exekučního práva jen v omezené míře, protože se zabývají primárně kárnou odpovědností kárně obviněných.

Krajské a okresní soudy sice exekuční právo vykládají, jsou nicméně v soudní soustavě soudy prvního stupně (okresní soudy) a odvolacími (krajské soudy), takže jejich role při sjednocování judikatury (nejen v exekučních věcech) je omezená.

 

Přístup k judikatuře

Judikatura Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu je přístupná na jejich internetových stránkách vč. sbírek soudních rozhodnutí. Více zde.

Výše uvedený výklad je sice podrobnějším popisem právní úpravy, nemůže ovšem nahradit právní pomoc poskytnutou odborníkem (dluhovou poradnou, advokátem apod.). Více v části odkazy.