Arrestatorium je odborný název pro zákaz určený dlužníkovi povinného (dlužníka). Dlužník povinného (dlužníka) se nazývá poddlužník.

Zákaz spočívá v tom, že dlužník povinného (dlužníka) nesmí až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství (příslušenstvím jsou např. úroky z prodlení) poskytnout plnění povinnému (dlužníkovi), nesmí provést započtení a nesmí ani jiným způsobem nakládat s pohledávkou, kterou vůči němu povinný (dlužník) má.

Plnění určené povinnému (dlužníkovi) tak lze použít k uspokojení oprávněného (věřitele).

Centrální evidence exekucí je veřejný seznam, ve kterém jsou evidovány vyrozumění o zahájení exekuce, pravomocná usnesení o zastavení a odkladu exekuce, případně další údaje o exekucích.

Z evidence lze vydat výpis případně potvrzení o tom, že určitý údaj v centrální evidenci exekucí není zapsán.

Dále lze z evidence poskytnout elektronické údaje vč. údajů poskytnutých na základě nepřetržitého sledování evidence.

Elektronický platební rozkaz je rozhodnutí soudu vydané na základě návrhu žalobce (věřitele) podaném na elektronickém formuláři. Při vydávání elektronického platebního rozkazu soud vychází pouze z tvrzení žalobce (věřitele).

Pokud žalovaný (dlužník) s platebním rozkazem nesouhlasí, může jej nechat zrušit tím, že proti rozkazu podá odpor. Pokud nesouhlasí pouze s tím, jak bylo v platebním rozkazu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podává žalovaný (dlužník) odvolání.

Jestliže je platební rozkaz zrušen, soudní řízení pokračuje, přičemž žalovaný (dlužník) má možnost bránit se tomu, co o něm tvrdí žalobce (věřitele).

Evropské řízení o drobných nárocích je typ řízení upravený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích.

Řízení lze zahájit jen v některých případech (musí jít o jen o některé druhy případů, musejí se týkat více členských států Evropské unie, žalovaná částka nesmí překročit 5 tis. EUR, atd.).

Rozhodnutí vydané v tomto řízení je vykonatelné v členských státech Evropské unie zjednodušeným způsobem, na základě takového rozhodnutí lze tedy v jiném členském státu Evropské unie vést snadněji exekuci.

Evropským exekučním titulem pro nesporné nároky se rozumí listina vydaná v jednom členském státu Evropské unie, na základě které lze snadněji vést exekuci v jiném členském státu Evropské unie.

Evropský exekuční titul pro nesporné nároky je upraven nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky.

Jako evropský exekuční titul lze listinu potvrdit pouze tehdy, pokud z ní vyplývá nárok, který se považuje za nesporný ve smyslu výše uvedeného nařízení.

Evropský platební rozkaz je rozhodnutí vydávané na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu.

Řízení lze zahájit jen v některých případech (musí jít o jen o některé druhy případů, musejí se týkat více členských států Evropské unie, atd.).

Na základě evropského platebního rozkazu lze v členských státech Evropské unie snadněji vést exekuci.

Exekucí je vykonání listiny, na základě které je vedena exekuce (např. rozsudku). Exekucí se rozumí vynucení povinnosti, kterou povinný (dlužník) nesplnil dobrovolně.

Exekuce je prováděna v rámci exekučního řízení.

Exekuční činnost a další činnost soudního exekutora jsou zákonnými označeními činnosti soudního exekutora.

Exekuční činnosti se rozumí činnost soudního exekutora vykonávaná v exekučním řízení.

Soudní exekutor je kromě exekuční činnosti oprávněn vykonávat i další činnost. Další činností soudního exekutora se rozumí jeho činnost vykonávaná mimo exekuční řízení (např. sepisování exekutorských zápisů, kterými se osvědčuje skutkový děj nebo stav věci – jde o obdobu notářských zápisů).

Exekuční návrh je návrh na zahájení exekučního řízení. Exekuční návrh je oprávněn podat pouze oprávněný (věřitel). Exekuční návrh se podává u soudního exekutora.

Exekuční právo je právní odvětví, které upravuje exekuce, dále upravuje postavení a činnost soudních exekutorů.

Exekuční příkaz je rozhodnutí soudního exekutora o tom, jakým způsobem bude exekuce provedena a jaký majetek bude exekucí postižen.

Exekuční řád je jeden ze zákonů, podle kterých jsou v České republice prováděny exekuce. V úředních písemnostech se často označuje pouze zkratkou, např. „ex. ř.“, „ex. řád“ a „EŘ“.

Exekuční řád je zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Společně s občanským soudním řádem jde o nejdůležitější zákon upravující exekuční řízení.

Exekuční řízení je druh občanského soudního řízení, jehož předmětem je nucený výkon exekučních titulů (např. rozsudku). V exekučním řízení jsou tedy vymáhány povinnosti, které povinný (dlužník) nesplnil dobrovolně.

Exekučním soudem je okresní soud, který rozhoduje v exekučním řízení, případně v exekučním řízení činí jiné úkony (např. pověří soudního exekutora vedením exekuce).

Exekučním titulem je listina, na základě které lze vést exekuci. Exekučním titulem je vykonatelný rozsudek, vykonatelný rozhodčí nález, ad.

Exekutorská komora České republiky je právnická osoba, ve které jsou sdruženi soudní exekutoři. Soudním exekutorem nemůže být nikdo, kdo není členem Exekutorské komory České republiky.

Exekutorské zástavní právo na nemovitých věcech je zástavní právo k nemovité věci (např. pozemku) zřízené soudním exekutorem v rámci exekučního řízení. Zřízení exekutorského zástavního práva usnadňuje oprávněnému (věřiteli) uspokojení jeho pohledávky.

Exekutorský zápis je veřejná listina sepsaná soudním exekutorem, kterou se osvědčuje skutkový děj nebo stav věci, např. splnění dluhu.

Exekutorské zápisy sepisují soudní exekutoři a jsou obdobou notářských zápisů sepisovaných notáři.

Chráněný účet je účet vedený u peněžního ústavu (bankovní účet) zřízený na základě žádosti povinného (dlužníka). Zůstatek (peněžní prostředky) na tomto účtu nelze postihnout v exekuci. Povinný (dlužník) tedy má k tomuto zůstatku (peněžním prostředkům) přístup, přestože je vedena exekuce.

Incidenční spor je spor vyvolaný exekučním řízením. Spor je vyvolaný tehdy, jestliže v důsledku vedení exekučního řízení a jeho průběhu došlo ke sporu, který nelze rozhodnout přímo v exekučním řízení, ale je třeba vést oddělené řízení, které umožňuje spor vyřešit.

Incidenčním sporem je např. spor o to, zda určitá věc patří povinnému (dlužníkovi) a může být prodána v exekuci, anebo zda taková věc patří někomu jinému.

Inhibitorium je odborný termín pro zákaz nakládání s majetkem. Tento zákaz je určen povinnému (dlužníkovi).

Rozlišuje se generální (obecné) inhibitorium a speciální (zvláštní) inhibitorium.

Generální inhibitorium nastává okamžikem doručení vyrozumění o zahájení exekuce povinnému (dlužníkovi) a vztahuje se na veškerý majetek povinného (dlužníka).

Speciální inhibitorium nastává doručením exekučního příkazu povinnému (dlužníkovi) a vztahuje se pouze na majetek postižený exekučním příkazem (např. bankovní účet).

Ze zákazu nakládat s majetkem existují výjimky (např. uspokojování základních životních potřeb).

Insolvenční řízení je druh občanského soudního řízení, jehož předmětem je úpadek (bankrot) nebo hrozící úpadek dlužníka a způsob jeho řešení.

Insolvenční řízení je tedy určeno pro situace, kdy je dlužník v úpadku nebo mu úpadek hrozí.

„Způsobem řešení úpadku“ se rozumí zejména postup, jakým jsou uspokojovány pohledávky věřitelů (např. oddlužení plněním splátkového kalendáře).

Jistinou peněžitého dluhu je původní částka, kterou dlužník dlužil (tedy původní částka, která je bez příslušenství – např. úroků).

Kárným proviněním je kárný delikt nebo závažný kárný delikt soudního exekutora, exekutorského kandidáta nebo exekutorského koncipienta.

Kárná provinění se na základě kárné žaloby projednávají v kárném řízení. Za kárné provinění lze uložit kárný postih (např. pokutu).

Manžel povinného je zákonné označení manžela nebo manželky dlužníka. Manžel povinného je v některých případech účastníkem exekučního řízení vedle povinného (dlužníka). Jde např. o případy, kdy je exekucí postižen majetek ve společném jmění manželů.

Náklady exekuce jsou náklady soudního exekutora, které mu vznikly v exekučním řízení. Mezi náklady exekuce patří také odměna soudního exekutora.

Náklady oprávněného (věřitele) jsou náklady vymáhání účelně vynaložené věřitelem v exekučním řízení. Mezi náklady oprávněného (věřitele) patří i odměna právního zástupce věřitele, pokud je věřitel v exekučním řízení zastoupen.

Návrh na vyloučení majetku z exekuce (tzv. vylučovací žaloba) je podání, kterým se ten, kdo vylučovací žalobu podává, domáhá, aby byl určitý majetek vyloučen z exekuce.

Důvodem pro podání vylučovací žaloby může být např. okolnost, že majetek není ve vlastnictví dlužníka, ale ve vlastnictví osoby, která nemá s dluhy povinného (dlužníka) nic společného. V takovém případě – je-li majetek takové osoby exekucí postižen – je třeba podat vylučovací žalobu (pro případ, že se záležitost nepodaří vyřešit v rámci exekučního řízení).

Návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu je podání, kterým se ten, kdo jej činí, domáhá, aby určitý majetek nebyl pojat do soupisu věcí určených k prodeji v rámci exekuce.

Důvodem pro podání návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu je např. okolnost, že osoba, která nemá s dluhy povinného (dlužníka) nic společného, je vlastníkem sepsané věci. O návrhu rozhoduje soudní exekutor.

Občanský soudní řád je zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Spolu s exekučním řádem [zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů] je nejdůležitějším zákonem upravujícím exekuční řízení.

Pokud exekuční řád neobsahuje úpravu určité otázky, použije se pro řešení takové otázky občanský soudní řád.

Oddlužení – také nazývané „osobní bankrot“ – je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že dluhy dlužníka jsou uspokojovány ze zpeněžení jeho majetku nebo ve splátkovém kalendáři (za určitých okolností je možné zároveň zpeněžovat i splácet ve splátkovém kalendáři).

Dlužník musí – aby mu bylo oddlužení schváleno – splnit určité podmínky (např. nesmí oddlužení zneužívat, musí být dán předpoklad, že své dluhy dokáže do určité míry splatit apod.). Po zpeněžení majetku dlužníka nebo po skončení splátkového kalendáře je dlužník, pokud splní zákonné předpoklady, osvobozen od placení svých dluhů.

Odklad exekuce je dočasné odložení provádění exekuce. Důvodem pro odklad exekuce mohou být např. okolnost, že lze předpokládat, že exekuce bude zastavena.

Odměna soudního exekutora je částka, která mu náleží za výkon exekuční činnosti. Soudní exekutor má kromě odměny nárok i na další částky (např. náhradu účelně vynaložených nákladů).

Odpor je podání, kterým se může žalovaný (dlužník) bránit platebnímu rozkazu [platební rozkaz je rozhodnutí soudu vydané ve zjednodušeném soudním řízení na základě tvrzení žalobce (věřitele)]. Pokud ovšem dlužník nesouhlasí pouze s tím, jak je v platebním rozkazu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podává odvolání.

Odporovací (odporová) žaloba je žaloba, kterou jeden věřitel zpochybňuje pohledávku jiného věřitele. Touto žalobou se lze domáhat toho, aby soud nebo jiný orgán rozhodl tak, že pohledávka žalovaného věřitele nikdy nevznikla, nebo že zcela zanikla, nebo že se zcela promlčela, a dále, že je nižší, než tvrdí žalovaný věřitel. Dále se lze domáhat toho, aby soud (a pouze soud) rozhodl, že pohledávka žalovaného věřitele má být uspokojována až po uspokojení jiných pohledávek.

Tento typ žaloby tak slouží k vyřešení sporů mezi věřiteli o to, které pohledávky a jak mají být uspokojovány z majetku postiženého exekucí.

„Oprávněný“ je označení, které zákon užívá v případě exekučního řízení pro věřitele.

„Plátce mzdy“ je zákonné označení toho, kdo dlužníkovi vyplácí mzdu, nebo jiný příjem dlužníka postižitelný v exekuci srážkami, nejčastěji jde o zaměstnavatele povinného (dlužníka).

Platební rozkaz je rozhodnutí soudu vydané na základě žaloby žalobce (věřitele). Při vydávání platebního rozkazu soud vchází pouze z tvrzení žalobce (věřitele).

Pokud žalovaný (dlužník) s platebním rozkazem nesouhlasí, může jej nechat zrušit tím, že proti rozkazu podá odpor. Pokud nesouhlasí pouze s tím, jak bylo v platebním rozkazu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podává žalovaný (dlužník) odvolání.

Jestliže je platební rozkaz zrušen, soudní řízení pokračuje, přičemž žalovaný (dlužník) má možnost bránit se tvrzením žalobce (věřitele).

Platební rozkaz může soud vydat, pokud se žalobce (věřitel) domáhá zaplacení peněžité částky.

Soudní exekutor musí být vedením exekuce pověřen. Pověření vydává exekuční soud na základě žádosti soudního exekutora. Na základě pověření je soudní exekutor oprávněn činit v exekučním řízení další kroky.

„Povinný“ je označení, které zákon užívá v případě exekučního řízení pro dlužníka.

Pokud dlužník povinného (dlužníka), tedy tzv. poddlužník, nesplní svůj dluh vůči povinnému (dlužníkovi), může proti němu být podána tzv. poddlužnická žaloba.

Poddlužnickou žalobou je tedy vymáháno plnění, které dlužník povinného (dlužníka), dluží povinnému (dlužníkovi). Je-li toto plnění vymoženo, může z něj být uspokojen oprávněný (věřitel povinného).

Poddlužník je dlužník povinného (dlužníka). Pokud má povinný (dlužník) pohledávku vůči svému dlužníkovi (poddlužníkovi), může být oprávněný (věřitel povinného) uspokojen z takové pohledávky.

Právní moc je vlastnost rozhodnutí, která vyjadřuje, zda a případně jak lze rozhodnutí zrušit nebo změnit.

Pokud je rozhodnutí v právní moci, nelze jej napadnout buď vůbec, anebo pouze tzv. mimořádným opravným prostředkem (např. dovolání).

Příkaz k úhradě nákladů exekuce je rozhodnutí soudního exekutora, kterým soudní exekutor rozhodne o tom, kdo a v jaké výši má nahradit náklady exekuce (tedy odměna soudního exekutora a další částky, na které má nárok) a náklady oprávněného (věřitele, tedy částka na kterou má nárok věřitel).

Místo odvolání se proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podávají námitky. Námitky se podávají u soudního exekutora, rozhoduje o nich exekuční soud.

Rozhodce je osoba, která rozhoduje v rozhodčím řízení.

Rozhodčí řízení je vedeno místo soudního řízení, pokud se na tom dohodnou věřitel s dlužníkem.

Rozhodčí doložka je ujednání mezi věřitelem a dlužníkem o tom, že spory, které mezi nimi případně v budoucnu z určitého právního vztahu nebo vymezeného okruhu právních vztahů vzniknou, budou řešeny v rozhodčím řízení a nikoliv v soudním řízení.

Rozhodčí nález je rozhodnutí vydané v rozhodčím řízení, kterým bylo věcně rozhodnuto o sporu projednávaném v rozhodčím řízení.

Rozhodčí řízení je řízení, které nahrazuje soudní řízení. Rozhodčí řízení lze vést, pokud se na tom dohodli věřitel s dlužníkem. V rozhodčím řízení rozhoduje jeden nebo více rozhodců.

Rozhodčí smlouva je projev vůle věřitele a dlužníka, na základě kterého lze vést rozhodčí řízení.

Rozhodčí smlouva se může týkat sporů případně vzniklých v budoucnu (pak se rozhodčí smlouva nazývá rozhodčí doložka), nebo sporu již vzniklého (pak se rozhodčí smlouva nazývá smlouva o rozhodci).

Řízení o výkon rozhodnutí je řízení upravené v části šesté občanského soudního řádu. Právní úprava řízení o výkon rozhodnutí ve své původní podobě vznikla v r. 1963. Po r. 1989 byla opakovaně novelizována (měněna). Od r. 2001 se většinou místo řízení o výkon rozhodnutí vede exekuční řízení.

Právní úprava řízení o výkon rozhodnutí se podpůrně používá v exekučním řízení (takže otázky neupravené exekučním řádem se řídí právní úpravou řízení o výkon rozhodnutí v občanském soudním řádu).

Směnečný platební rozkaz je platební rozkaz vydávaný na základě směnky předložené žalobcem (věřitelem) soudu.

Pokud soud dospěje k závěru, že ze směnky vyplývá povinnost žalovaného (dlužníka) zaplatit určitou částku, vydá směnečný platební rozkaz.

Pokud žalovaný (dlužník) nesouhlasí se směnečným platebním rozkazem, má právo podat proti rozkazu námitky. V nich musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. O námitkách následně soud rozhodne.

Pokud žalovaný (dlužník) nesouhlasí pouze s tím, jak bylo v platebním rozkazu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podává odvolání.

Směnka je cenný papír, který obsahuje závazek určité osoby zaplatit jiné osobě určitou peněžitou částku. Směnka má zákonem přesně stanovený obsah. Ve směnce se neuvádí důvod závazku (např. úvěr).

Smlouva o rozhodci je rozhodčí smlouva mezi věřitelem a dlužníkem, na základě které může být již vzniklý spor rozhodován v rozhodčím řízení namísto soudního řízení.

Soudní exekutor je osoba pověřená exekutorským úřadem. Je to osoba, která vykonává exekuční činnost, tedy vymáhá v exekučním řízení nároky oprávněných (věřitelů). Dále vykonává  další činnost, např. sepisuje exekutorské zápisy.

Stálým rozhodčím soudem je rozhodčí soud zřízený zákonem nebo soud, jehož zřízení zákon výslovně připouští.

V České republice existují tři rozhodčí soudy: Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha, a.s., a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno.

Šekový platební rozkaz je platební rozkaz vydávaný na základě šeku předloženého žalobcem (věřitelem) soudu.

Pokud soud dospěje k závěru, že z šeku vyplývá povinnost žalovaného (dlužníka) zaplatit určitou částku, vydá šekový platební rozkaz.

Pokud žalovaný (dlužník) nesouhlasí se šekovým platebním rozkazem, má právo podat proti rozkazu námitky. V nich musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. O námitkách následně soud rozhodne.

Pokud žalovaný (dlužník) nesouhlasí pouze s tím, jak bylo v platebním rozkazu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podává odvolání.

Usnesení je druhý typ rozhodnutí vydávaného v rozhodčím řízení (vedle rozhodčího nálezu). Usnesením se v rozhodčím řízení rozhoduje o jiných než věcných otázkách, rozhoduje se tedy zejména o záležitostech týkajících se průběhu rozhodčího řízení, případně o náhradě nákladů řízení.

Vykonatelnost je vlastnost určité listiny spočívající v tom, že na základě takové listiny lze vést exekuci k vymožení povinností, které z listiny vyplývají. Takovými listinami jsou rozsudek, rozhodčí nález, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ad.

Vykonavatel soudního exekutora je zaměstnanec soudního exekutora, který v rámci exekučního řízení činí úkony, kterými je exekuce prováděna, např. prohlídka bytu povinného (dlužníka).

Vyrozumění o zahájení exekuce je listina, která obsahuje základní informace o exekuci.

Vyrozumění doručuje soudní exekutor povinnému (dlužníkovi), oprávněnému (věřiteli), případně dalším osobám nebo orgánům.

Povinný (dlužník) nesmí od doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem (až na výjimky, např. obstarávání životních potřeb).

Výzva ke splnění vymáhané povinnosti je listina, kterou povinnému (dlužníkovi) doručuje soudní exekutor. Pokud povinný (dlužník) splní vše, co je ve výzvě uvedeno ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy, je exekuce zjednodušeným a zrychleným způsobem skončena.

Zaměstnanci soudního exekutora jsou exekutorští kandidáti, exekutorští koncipienti, vykonavatelé soudního exekutora a další zaměstnanci soudního exekutora.

Způsob provedení exekuce (zvaný též způsob exekuce) je konkrétní postup, jakým je exekuce prováděna. Exekuci lze provést pouze způsoby stanovenými zákonem. Způsobem provedení exekuce je např. prodej movitých věcí.

Viz návrh na vyloučení majetku z exekuce.